Jak často slýchávám tuto větu z úst druhých lidí. Větu, která vzbuzuje dojem, že člověk na mě nemá dostatek času, jak je zaneprázdněn vším možným, ať už je to práce, škola či řada dalších  povinností, které člověk musí zrovna teď udělat - věci, které nesnesou odkladu.

Mnoho z nás touto větou  odmítá druhé lidi, kteří potřebují pomoci, potřebují si povykládat či  jen tak prohodit pár slov. Ale mi si na ně neuděláme čas, protože ho nemáme dostatek nebo ten čas zkrátka na určité lidi ani mít nechceme. Mnohdy člověk hledá pomoc, radu, povzbuzení u jiných lidí a setkává se pouze s jednou vět…teď ne…nemám čas, až ho budu mít tak se ti ozvu. Někdy příště, čas budu mít určitě…Kdy je to někdy příště ? Je to vůbec někdy ? hm.

Když zavzpomínám:. Tak jsem se jednou zamiloval ( tak jako řada z vás), vše bylo super a já byl ten nejšťastnější člověk na světě, ten svět byl najednou tak překrásný, avšak jednoho dne jsem dostal zprávu: Už mi prosímtě, nepiš já se ti ozvu sama, určitě se někdy setkáme a popovídáme si. Čas pomalu plynul, uběhl den, měsíc, rok a slůvko určitě, které vyjadřovalo naději do budoucna se pomalu rozplynulo. Říkáme si, udělám to pa  až budu mít více volného času. Jaká je však pravda ? Čas plyne stále dopředu a povinností a důležité věci stále přibývají, avšak věci které jsme chtěli udělat jindy mnohdy už ani neuděláme, protože na ně  zkrátka zapomeneme.

Proč odkládáme určitě věci ? Brzdí nás skutečně tolik tížený čas nebo jen naše lenost a neochota? Sám jsem přemýšlel nad větou - Nemám čas. Myslím si, že každý člověk, ať už je jakkoliv vytížen má vždy kousek svého volného času, a pak záleží na každém z nás jak tento kousek času využijeme, zda budeme odpočívat nebo ho čas strávím v přítomnosti někoho blízkého.

A také jsem přemýšlel o lidech v mém okolí, které znám zda mi někteří nikdy neřekli  - Nemám čas. Ano, jsou tu takoví, je jich sice jen pár ale já jsem za ně Bohu moc vděčný. Jsou to lidé, kteří se mnou sdílí mé radosti i mé neúspěchy. To je prostě něco úžasného. Ti lidé si čas na mě vždy dokážou najít, i když toho času nemají nazbyt, a toho si na nich velmi cením.

I tady na signálech docela často posílám vzkazy a často dlouho čekám na odpovědi, mnohdy se ani nedočkám…Zkrátka ten dotyčný nemá čas. Také občas od druhých zaslechnu, víš ona toho má hodně a nemá čas. Nechápu jak někdo může mluvit za druhé.

Pokud sis tento příspěvek přečetl/a až dokonce tak ti velmi děkuji. Protože si jeden z mála lidí, kteří měli zrovna čas.