Jednoho dne jistý nevidomý muž seděl na schodech před budovou s kloboukem na  nohou a tabulí s nápisem:  "Jsem slepý. Prosím, pomozte mi.“ 

Šel kolem  publicista a viděl,  že slepec má v klobouku jen pár drobných.  Sehl se, a přihodil nějaké  mince, a potom, bez toho, aby se zeptal, vzal tabuli a na druhou stranu  napsal  jinou větu. 

Odpoledne se publicista vrátil ke slepci a viděl, že slepcův  klobouk  je plný mincí i bankovek.  Slepec poznal mužův krok a zeptal se, zda to byl on, kdo mu přepsal tabuli, a co tam napsal. 

Publicista odpověděl: "Nic, co by nebyla pravda. Jen jsem dal tvým řádkům jinou podobu."   Usmál se a odešel.  A  slepec se nikdy nedozvěděl, že na tabuli stálo:  "Je jaro, ale já ho nemohu vidět." 

Važme si proto každý z nás toho že jsme zdraví a že můžeme vidět krásu světa kolem sebe, že můžeme vidět, mluvit, pohybovat se, smát se. Děkujme za to Bohu, bohužel ne každý má takovou možnost jakou máme my.