Jednoho dne jistý nevidomý muž seděl na schodech před budovou s kloboukem na nohou a tabulí s nápisem: "Jsem slepý. Prosím, pomozte mi.“
Šel kolem publicista a viděl, že slepec má v klobouku jen pár drobných. Sehl se, a přihodil nějaké mince, a potom, bez toho, aby se zeptal, vzal tabuli a na druhou stranu napsal jinou větu.
Odpoledne se publicista vrátil ke slepci a viděl, že slepcův klobouk je plný mincí i bankovek. Slepec poznal mužův krok a zeptal se, zda to byl on, kdo mu přepsal tabuli, a co tam napsal.
Publicista odpověděl: "Nic, co by nebyla pravda. Jen jsem dal tvým řádkům jinou podobu." Usmál se a odešel. A slepec se nikdy nedozvěděl, že na tabuli stálo: "Je jaro, ale já ho nemohu vidět."
Važme si proto každý z nás toho že jsme zdraví a že můžeme vidět krásu světa kolem sebe, že můžeme vidět, mluvit, pohybovat se, smát se. Děkujme za to Bohu, bohužel ne každý má takovou možnost jakou máme my.
Komentáře
Tak tohle už jsem slyšela hrozně mockrát ale vždycky mě u toho běhá mráz po zádech...díky moc!
za málo
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.