Začalo to takto, dívka si dopisovala s jedním hochem, jen tak nezávazně, kamarádsky... Ani se pořádně neznali, seznámili se přes komentář k nějakému článku... Bydleli daleko od sebe a nikdy se neviděli. Když se pak po nějaké době potkali na jedné akci, vzájemně se nepoznali... Ono poznat někoho podle fotky, která ani pořádně není vidět, v reálu, je kolikrát obtížné... Až když ta dívka přijela domů a viděla, že si její kamarád změnil fotku, zjistila, že se na té akci potkali a ne jednou... Bylo to zvláštní, mrzelo ji, že se na té akci nepoznali a taky mu to psala...

Čas plynul dál a naši dva kamarádi si občas něco napsali, vzájemně se druhému svěřili, nebo si radili apod...  Až jednou začala dívka o chlapci více přemýšlet... Už od té akce ji tak nějak nešel z hlavy, na akci se jí líbil, nevěděla však, že je to on a proto se k němu neodvážila hlásit... A najednou, ani nevěděla jak, napsala chlapci, že když si s ním píše, cítí se skvěle, že je milý... Poté co zprávu odeslala v duchu přemýšlela: „co tě to napadlo, takhle na rovinu mu napsat jak se cítíš?..." A měla hrozný strach, co na to řekne on... On však zareagoval klidně a mile a přišla chvíle, kdy se ona dívka do něj bláznivě zamilovala... Dokázal jí vykouzlit úsměv na tváři, probrat ji z chmurné nálady, byla nadšená...

Chvíli to vypadalo, že je náklonnost oboustranná... Dojel za ní, aby se poznali, pak byla zase ona na návštěvě u něj, seznámila se s jeho rodiči a on s jejími a byli moc milí... Avšak i když mezi nimi určitá náklonnost byla, byla spíše kamarádská... Když dívka zjistila, že zatímco ona ho miluje, on ji bere jako kámošku, zarmoutilo ji to a přemýšlela co dál... Nevěděla co dělat... Psal jí, že ji má rád, ale jako kamarádku...že možná potřebuje určitý čas, ale zkrátka, že k ní nic necítí...

 

Názor dívky:

Dotyčná dívka se za něj modlila, aby se do ní zamiloval, přemýšlela co pro to udělat, ale vše bylo marné... Byla netrpělivá a často i protivná... několikrát mu ani neodpověděla, ale nekomunikace k ničemu nevedla... Nejvíce ji trápilo, když se setkali a viděla, že je ze všeho smutný, že ho mrzí, že ji bere jako kamarádku, ale na druhou stranu ji nechce vodit za nos, když k ní nic necítí... Snažila se vše odevzdávat Bohu a myslet na jiné věci a taky na jiné kluky, ale vůbec to nešlo... On byl pro ni jedinečný a přišlo jí, že byl naprosto ideální, líbily se jí jeho oči, vlasy, jeho postava, zájmy a hlavně, a to bylo nejdůležitější, jeho chování, moudrost a citlivé srdíčko.... Nedokázala si představit život bez něj... Ale přece viděla, že si nemůže nic vynucovat, že na něj nesmí tlačit, že jej musí nechat rozhodnout se samotného... Láska se nedá vynutit, ta musí být darována... Bylo to těžké, ale s Boží pomocí a přátel se jí pomalinku dařilo vše odevzdávat a neřešit.... Chovat se k němu mile, ale brat ho prostě jako kamaráda, jak on chtěl... Když napsal esemesku, neletěla hned k mobilu jak splašená... Občas to taky nevydržela a prostě vůbec neodpověděla, říkala si, že v něm třeba něco vyprovokuje, když se nebude ozývat... Avšak to nikam nevedlo, poznala, že by ho nekomunikací jen trápila a to v žádném případě nechtěla... Kolikrát tajně plakala, ale jemu to nechtěla dát najevo, aby se netrápil... Stejně se o tom párkrát dozvěděl a byl smutný... proto to tajila a snažila se pak nic neříkat... A pak konečně nastal den, kdy mu dokázala napsat, ne nepřijedu, přijde mi to blbost, vždyť jsme jenom kamarádi...

 

Názor kluka:

A co na to ten kluk? Psal si s tou dívkou a bral ji jako kamarádku. Ale přestože ji bral jako kamarádku, tak si přál se s ní setkat. A poznat tohoto človíčka blíže, protože věděl, že odmítat někoho proto, že ho v životě neviděl, by byla pěkná hloupost. Při prvním setkání s dívkou byl dotyčný kluk nervozní  a plný napětí (vždyť přece viděl dívku jen na fotce) a tak nevěděl, jak bude v reálu vypadat.  Vždyť ta dívka se do toho kluka zamilovala po internetu...  A je to vůbec možné se zamilovat do někoho jen tak, že si s ním napíšete pár krátkých vět. Jakmile se s tou dotyčnou dívkou setkal, tak dotyčný kluk viděl, že ta dívka je do něj úplně „paf". Cítil jak je dívka nervozní  a napjatá a její pohledy jsou skutečně zamilované i přesto že dotyčného kluka viděla poprvé v životě. Avšak i přesto, že dívka byla  do kluka velmi zamilovaná, tak on nepociťoval žádnou lásku ani zamilovanost vůči této slečně. Sem tam jí poslal sms. Sem tam jí napsal zprávu přes signály. Dívku bral jako kamarádku, kterých má kolem sebe spoustu. Ale jak plynul čas, tak si kluk uvědomil, že ta dívka je super. A také si uvědomil  to, že i když s ní naváže vztah, tak nemá co ztratit, ale může jen  získat. Mnohdy si vybíráme, s kým budeme chodit, kdo se nám líbí nebo nelíbí. Avšak se říká, že to nejkrásnější je očím skryté. Toto rčení platilo i v tomto případě. Kluk tak získal to, co už dlouho hledal. Hledal lásku, která teď stojí před ním v celé své kráse.

A jak to vše dopadlo ?

Když pak byli večer o samotě, bavili se o všem možném a tu ji chytl za ruku a s prsty propletenými mezi jejími se jí zeptal: „ co bys řekla na to, kdyby to tak už zůstalo?" Nebyla schopna slova...to bylo něco, co nedokázala pochopit...myslel to tak jak to chápala? Chtěl se jí tím zeptat, zda by s ním chodila? Vážně? Ani nevěděla, jak mu řekla ano...Najednou se stal  svět pro oba krásnějším. Poznali skutečnou, vzájemnou lásku a byli oba velice šťastni.

zdroj: internet