Před nedávnem nám popeleční středou začala postní doba. Řada z nás si dala do postní doby určité předsevzetí, které bychom chtěli po celou dobu postní dodržet. Možností, jaké předsevzetí si člověk do postní doby můžu dát je celá řada., např. omezit sledování televize, či omezit pojídání sladkostí….Vzhledem k tomu, že každý pracovní den cestuji 1 hodinu do práce, tak jsem si do postní doby dal předsevzetí, že každé ráno se pomodlím růženec. Cesta do práce mi trvá celkem dlouho tak jsem si řekl proč alespon část této doby nevyužít k tak překrásné modlitbě jako je modlitba růžence.

 

V úterý, tak jako každé ráno jsem si kupoval lístek do autobusu a po chvilce usedl na sedadlo v autobuse. Z kapsy od bundy jsem si vzal růženec a začal jsem se modlit. Opodál seděla jedna slečna, která také v rukou něco svírali. Když jsem se podíval pozorně zjistil jsem, že svírá mobilní telefon. Zřejmě očekávala hovor či SMS od někoho na kom jí skutečně záleží

V tu chvli mě napadlo, že oba vlastně držíme v ruce komunikační prostředek,. Zamyslel jsem se nad tím, že mnohdy velmi často využíváme mobilní telefon k tomu abychom druhému člověku zavolali či poslali SMS, občas se také může stát že naše SMS, zůstanou delší dobu bez odezvy protože ten dotyčný pravděpodobně nemá čas na naši zprávu reagovat.Poté jsem se podíval na růženec, který jsem držel v rukou a uvědomil jsem si, že vlastně růženec, je také prostředkem pomocí kterého můžeme komunikovat s Bohem a nemusíme se obávat toho že naše modlitba nebude vyslyšen, protože každou modlitbu kterou proneseme Bůh vyslyší a my nemusíme na nic čekat. Uvědomil jsem si, že i já mnohdy spoléhám na to až mi druhý člověk odepíše a jen málokdy své starosti a trápení zcela odevzdávám Bohu.