Jak často a nečekaně přichází do našeho života láska a vzájemné sympatie vůči druhému člověku. Kolikrát je to i člověk kolem kterého chodíme dennodenně několik měsíců či dokonce let. Láska přijde bez jakéhokoliv „zaklepání“, zcela nečekaně a navíc často ve chvíli, ve které to člověk nejméně čeká. Možná je to dáno i tím, že každý mladý člověk hledá své místo v životě, místo kde a s kým bude co nejvíce šťastný a spokojený. Hledá k sobě druhého člověka, který bude mít ve svém životě co nejvíce nastaveny stejné životní hodnoty a priority.  Ale jaká je skutečná realita? Hledání ono pověstného „pravého“ partnera je mnohdy časově náročné a tak nastávají situace, že v našem životě máme partnera, který není pro nás až tak ideální a má spoustu chyb a nedostatků, tak jako každý z nás. Přesto se ho, ale snažíme co nejvíce tolerovat a respektovat.

Bohužel to však má někdy i takové následky, že pokud každý z partnerů uznává odlišné životni hodnoty tak mezi partnery dochází k určitému napětí a vnitřní nespokojenosti. Mnohdy tak dochází k situacím, že se jeden člověk snaží toho druhé předělat k obrazu svému, tak aby mu to co nejvíce vyhovovalo. Toto však není vůbec jednoduché vzhledem k tomu, že každý člověk byl ve své rodině jinak vychováván a veden. Předělat, tak jeho myšlení a chování je v některých případech až nadlidský úkon. Kolikrát sami cítíme, že naše snaha je úplně zbytečná, pokud dotyčný člověk sám nechce na sobě zapracovat a sám se změnit.

Často si lidé říkají. Až se vezmeme, tak to bude jiné ….on/ona se změní a budeme spolu šťastni, ale jaká je skutečnost? Lidé se vezmou a v globále se svatbou nic nevyřeší. Nastávají  další vize do budoucna např.  až se nám narodí děti…až bude to nebo ono. Zkrátka se jedná jen o určité motivační vize, kterými se člověk uklidňuje a věří, že jednou to bude jiné a lepší. Jaká je však skutečná realita?

Nejjednodušší je se zeptat lidí, kteří jsou x let ženatí/vdaní. I oni přeci měli své ideály o dokonalém manželství, které asi ve velké většině případů nebyly zcela naplněny. Avšak je důležité si uvědomit, že partnerské (manželské) vztahy nejsou jen o nás samotných. Aby manželství bylo naplněno v celé své podstatě, tak si člověk musí uvědomit, že se jedná v globále o pár, ve kterém oba musí pracovat na manželství. Není možné, aby se jeden z páru sebevíce snažil a dělal proto maximum, aby manželství bylo perfektní a druhý se jen v manželství takříkajíc jen vezl. Bohužel jsou však okamžiky, kdy si tuto skutečnost mladí lidé vůbec nepřipouští a do manželství jdou za každou cenu bez ohledu na sebe samotné.

Ženy na sebe berou zodpovědnost celého manželství a dělají pro muže první poslední s vizí, aby bylo vše v manželství pokud možno co nejlepší. Jak dlouho to může člověk sám vydržet? To je asi otázka na každého člověka, který se v takové pozici ocitnul. Mnohdy se tak ze vztahů, které jsou na začátku velmi krásné, a romantické vytrácí opravdová láska, protože např. muž každodenně bývá celé dny v práci, s jeho opodstatněním, že je to právě on kdo musí vydělávat peníze živit rodinu.

Z práce chodí kolikrát tak unaven a vyčerpán, že na svoji manželsku/partnerku zapomíná a nemá ani čas, na tož tak, aby ji projevoval nějakým způsobem svoji lásku. Nezřídka, tak dochází k tomu, že se ze vztahů láska postupně vytrácí.

Partneři se od sebe vzdalují a čím dál více chybí vzájemné souznění, naslouchání, porozumění a mnohdy také jen obyčejné popovídání nad šálkem kávy či dobrého čaje. Člověk si ani moc neuvědomuje, jak tyto obyčejné věci, jsou v našem životě důležité a podstatné. Právě na těchto pilířích by měli být postaveny mezilidské vztahy. Pak může docházet k situacím, že dva lidé se od sebe vzájemně vzdalují a tak nějak přežívají místo toho, aby si společně povídali, radovali se. Možná je to jen z rozumu, určité setrvačnosti nebo z důvodu, že je spojují určité finanční závazky např. v podobě nějaké hypotéky či úvěru.

Často už člověk ani nemá chuť ukončovat nějaký letitý byť jen partnerský vztah a začínat znovu novým vztahem, ve kterém by mohl být skutečně sám sebou a šťastný např. s člověkem, který má v životě nastaveny stejné životní hodnoty jako on.

Pravdu asi je, že jen málokdo si to dokáže úplně připustit. Občas se lidé snaží najít různé pracovní aktivity jen proto, aby byli co nejvíce vytíženi a částečně tak pozapomněli na své partnerské problémy. Bohužel toto je jen určité dočasné řešení a nikoliv však řešení primárního problému.

Když se člověk dívá kolem sebe tak často vidí, jak dva lidé jsou spokojeni a šťastni ve svém vztahu, ale samotná realita může být zcela odlišná, protože nikdo neví co se děje uvnitř daného vztahu a jaké komplikace partnery trápí.

Asi je velmi jednoduché se vdát nebo oženit ale pak daleko těžší a náročnější společně naplňovat skutečné hodnoty manželského svazku. Navíc někteří si neuvědomují a ani uvědomit nechtějí, co vše manželství obnáší, a že manželství obnáší i určitý závazek vůči druhému partnerovi. Na základě toho pak dochází i k situacím, že se manželství rozpadají s tím, že člověk v manželství nenašel to, co v životě skutečně hledal a mnohdy tak mu nezbývalo nic jiného než se druhému člověku jen přizpůsobovat.  Člověk přestává být sám sebou a ve své podstatě nemůže být ani spokojený a šťastný.

Pokud je člověk sám sebou, tak dokáže být životě skutečně šťastný a svou radostí dokáže zcela naplňovat i druhé lidi kolem sebe a to je něco překrásného. Vše jde samo bez nějakého nucení, většího úsilí či snahy. Když vázne komunikace, tak vázne i samotný vztah a často si tak lidé mnohdy i nevědomky ubližují a trápí zcela zbytečně.