Blog

Chtěl bych se zeptat jestli se vůbec někomu líbí mé básničky, čte je vůbec někdo. Jestli jo prosím zanechte krátký komentář. Mám dále pokračovat v psaní takových básniček ?

Láska začíná tím, že se člověk cítí sám a končí tím, že člověk chce být sám.

Na nebi je tisíce hvězd, jen k jedné se však můžeš vznést, ta hvězda je přímo uprostřed nebe a září jen a jen pro tebe. Svou září tě oslňuje a na tebe se hezky směje. Jméno však nemá, klidně ji můžeš nějaké dát. Já jí dám jméno podle tebe, nechť se …

Já už ani nevím komu básně psát, nevím kdo mě má rád. Všichni kamarády jsou jen když něco potřebujou. A tak se světem potuluji sám, bez lásky bez dívky , co k tomu dodat mám ?

Znovu mám tu obavu, že na moji zprávu odpověď nedostanu. Stále tě v mysli mám a na tebe rád vzpomínám. Krásné chvilky s tebou já jsem prožil a můj svět se rázem změnil. Ted už jenom vzpomínám a někdy i smutek mám. Ozveš se mi ještě někdy?

Pěkné oči, dlouhé vlasy to je půvab tvojí krásy. V Klokotech jsem tě poznal a na tebe se hezky usmál. Je to už však měsíc asi co jsem neviděl tebe a tvé pěkné dlouhé vlasy.

Když se ráno probudím, hned se za tebe pomodlím. Přeji si, aby se vše napravilo a zase to okey bylo. Každý člověk chybuje, někdo více, někdo méně. Snad i já novou šanci dostanu a slibuju že už na tebe naléhat nebudu.

Večer krásný je a mě se pomalu spát chce, dříve než však půjdu spát, pomodlím se Otče náš, modlitba to pěkná je a našeho Pána oslavuje.

Vždy, když večer usínám, na jednu dívku vzpomínám, pěkná, hodná, milá, byla a vždy mě úsměvem potěšila.

Za oknem kraj šero halí, hvězdičky už ukolébavku hrají, a já rychle přeji jen ať se ti zdá pěkný sen.