Bylo to v roce 2005 (listopad), když jsem chodil ještě na střední školu. Téměř na každé nalepovací ploše jsem viděl plakátek, který upozorňoval na to, že se má v Kostelanech nad Moravou konat první křesťanská diskotéka. Stále jsem myslel na to, že bych se tam mohl podívat. Přemýšlel jsem o tom zda některý z mých kamarádů by na tuto diskotéku nešel také, nakonec se přidal jeden kamarád a jeho kamarádka. Odvoz do Kostela nad Moravou jsem zajistil v pohodě, avšak zpět do Kunovic jsme měli dojít pěšky. Velmi jsem se těšil na tuto diskotéku a také na to jaká tato akce bude. Po příjezdu do Kostelan nad Moravou nás u vchodu uvítali dvě dívky, které vybírali vstupné.

Hned po vstupu do kulturního domu, kde se tato diskotéka konala, mě překvapila příjemná atmosféra..Začátek diskotéky sice nebyl nic moc, ale po určité době se celý taneční parket zaplnil…Akorát mě trošku zaráželo to, že ten můj kamarád s tou kamarádkou si této akce moc neužívali a stále jen tak posedávali. Ale mě to prostě na té diskotéce bavilo tak jsem je už moc nevnímal. Po delší době jsem si všiml jedné skupiny lidí, ve které mě zaujala jedna dívka, která stála u reproduktorů, tak jsem s ní zkusil navázat komunikaci. Slůvkem ahoj, půjdeš tančit jsem začal konverzaci, ale odpověď až za chvilku..hmm, v duchu jsem si pomyslel v poho.

Čas ubíhal a i tento skvělý večer se chýlil pomaličku ale jistě ke svému závěru. Dotyčná dívka mi samozřejmě ani jeden taneček nevěnovala, ale co už. Na diskotéce se objevil ještě jeden kamarád, který mi nabízel že mě i ostatní odveze autem, ale já jsem mu řekl, že jsme domluvení a půjdeme zpět pěšky všichni 3. Ale co se nestalo ? Ti 2 lidi nakonec souhlasili s nabídkou tohoto kamaráda a později jsem se dozvěděl, že kamarád naplnil celé své auto a pro mě už nebylo místo. Mezitím jsem potkal ještě jednoho člověka, který taky hledal někoho s kým by se svezl domů (Nedakonice).Tento dotyčný člověk se mě zeptal Odkud jsem ? Má odpověd byla z Kunovic a na otázku kudy půjdu jsem řekl, že asi pěšky a že půjdu lesem. Kolem 2 hodiny byl konec této diskotéky a všichni lidé se rozcházeli a i já jsem se pomalu chystal na svou cestu domů. Naposledy jsem se podíval na auta, která odjížděla od Kulturního domu. Naplňoval mě strach a obava. Co teď ? jsem sám …půjdu 4 km pěšky temným lesem ? Byl jsem v koncích.

Nakonec jsem se rozhodl jít polní pěšinou podél řeky Moravy. Jediné co jsem měl byla malé světélko, který bylo zabudované do mého mobilního telefonu. To světlo mě svítilo tak metr na cestu přede mnou. Pomalu jsem šel dál a dál od rodinných domů a čím dál více jsem se dostával osamocené a temné přírody. Měl jsem opravdu velký strach. Ve 2 hodiny v noci by asi nikdo nešel pěšky sám domů a ještě po polní cestě, která byla asi 4 km dlouhá. Strach mě obklopoval ze všech stran, slyšel jsem sebemenší šumy, které mě naplňovali ještě více strachem, mnohokrát jsem se otáčel dozadu zda za mnou nikdo nejde. Stále jsem šel dál a dál s tím že se nemůžu zastavit.Začal jsem se modlit modlitbu Otče náš a opakoval jsem ji stále dokola v některých fázích jsem začal dokonce utíkat, protože už jsem byl opravdu velmi nesvůj a ten strach se zkrátka nedal překonat. Nebyl tu nikdo kdo by šel se mnou. Byl tu jedině Bůh, ke kterému jsem se modlil. Strach byl čím dal tím větší ale zastavit jsem se nemohl. Po dlouhé chvíli jsem došel k silnici. Nevím proč, ale napadlo mě že raději půjdu při kolejích, který byly u nádraží. Přeci jen to tam bylo více osvětlené. Bylo to sice hodně nebezpečné ale v tu chvíli jsem si to moc nepřipouštěl…a tak jsem šel dál a dál. Po chvíli jsem uslyšel pískání. Ohlédl jsem se za sebe v domnění jestli za mnou nejede nějaký vlak, uff nejede . Oddychl jsem si. Avšak v zápětí jsem zjistil, že ten vlak jede proti mě tak 15 metrů po mé levé straně. Velmi jsem se lekl. 

Na obzoru se postupně objevovaly domy a můj velký strach se pomaličku zmenšoval, protože jsem věděl že už jsem v místech kde bude také pouliční osvětlení. Cesta domů byla sice ještě dlouhá, ale při pouličním osvětlení ubíhala rychleji. Silně znaven a vyčerpán jsem došel až domů. Pomodlil  jsem se večerní modlitbu a poděkoval jsem Bohu za to že mě ochraňoval celou cestu. I když to bude téměř 4 roky co jsem prožil takový zážitek. Tak na takovou křesťanskou diskotéku asi nikdy nezapomenu.

Asi nikdy bych neřekl, že skupinku lidí, která se na diskotéce tak skvěle bavila poznám osobně. Je to skvělá parta lidí, kteří si užívají mladí, života, a svým zpěvem oslavují Boha. A co se týče dotyčné dívky, tak ta mi už jeden tanec věnovala. :-)