Byl krásný jarní slunečný den, když jsem se rozhodl jen tak se na kole někam projet. Den byl opravdu překrásný a projížďky na kole jsem si doslova užíval. Po nějaké době jsem před sebou uviděl starý manželský pár, který kráčel přede mnou. Muž ženu držel za ruku a já jsem si v tu chvíli jen tak v duchu pomyslel jak je to krásné, že i vzhledem k tomu jak jsou lidé staří tak se stál drží za ruce. Ale když jsem tento manželský pár na kole předjížděl tak jsem si všiml, že oba mají bílou slepeckou hůl. Začal jsem přemýšlet nad tím kde je skutečná hodnota lásky. Mnoho z nás se zkrášluje abychom se líbili svému okolí či partnerovi. Někdy jsou to dlouhé minuty, které dokaží někteří z nás trávit před zrcadlem. Ale co lidé, kteří jsou postižení slepotou. Nezapomínáme na ně tak trochu ? Je to lehké být se zdravím člověk a naplno si užívat všech hodnot života. Chvíli které jsou pro nás beztarostné. Horší však je se věnovat někomu kdo skutečně potřebuji naši pomoc, protože ten dotyčný není zcela zdravý. Kolikrát jsem se setkal s lidmi, kteří odsunovali lidi s postižením, jen pro to, že člověk s postižením není v mnohých připadech soběstačný a potřebuje cizí pomoc, potřebuje pomoc jednoho z nás.. Mnoho z nás, kteří jsme zdraví si ani neuvědomuje jaký obrovský dar jsme od Boha dostal.  Dar, který není samozřejmostí, dar o který se musíme starat a pečovat o něj. V mnohých připadech jsou lidi s postižením odsunování na okraj společnosti, protože vyžadují péči a jen málo kdo ze zdravých lidí jim skutečně dokáže pomoci a věnovat jsim svůj volný čas. V životě každého z nás se může stát cokoliv a proto také my bychom neměli odmítat nabídnout pomocnou ruku, protože nevíme, jestli se sami někdy neocitneme v pozici kdy sami budeme potřebovat pomoci a budeme čekat na někoho kdo bude mít zájem nabídnout nám svoji pomoc. Proto nebuďme lhostejní k těm kteří skutečně potřebují naši pomoc.