Člověk náhle zemřel...     
Najednou uviděl jak se k němu blíží Bůh - s kufrem v pravici.
Synu, přišel čas, musíme jít...

Člověk se zeptal:Proč tak brzy?

Chtěl jsem toho ještě  tolik udělat ...                   
...a zažít.

Je mi ľíto, synu. Nadešel tvůj  čas... musiš  jít.
Co máš v tom kufru, Bože?
Všechno, co ti patřilo, všechno, co bylo tvoje.


Všechno co mi patřilo? Chceš říct...moje věci, šaty, peníze?  
Je mi líto, věci denní potřeby ti nikdy nepatřily, ty patřily naší Zemi...

Tak... Moje vzpomínky?
Je mi líto synu, ale ani ty nepůjdou s tebou. Nikdy ti nepatřily. Ty patřily času.

Tak... Moje schopnosti...
Ani ty ti nepatří.
Ty patřily okolnostem.

Pak tedy ... Přátelé, příbuzní?

Je mi líto synu,  ani ti ti nepatří ...
Oni patřili k tvé životní cestě.

Ale manželka... A děti...?
Je mi líto synu, ani ti ti nepatří. Ti patřili tvému srdci.

Tedy... Moje tělo?
Ani to ti nepatřilo, to patřilo prachu...


Tak ... moje duše?
Je mi líto synu, ale tvoje duše, ta ti také nikdy nepatřila..., ta patří Mně.

Zoufalý člověk  vytrhnul Bohu kufr z ruky a otevřel ho...
Byl prázdný!

Se slzami v očích sa ptá Boha:
Nikdy mi nic nepatřilo, nikdy jsem nic nevlastnil?

Ale ano, synu…
Každý okamžik, který jsi prožil patřil jen tobě...

Jednou provždy si vryj do paměti:
Život se skládá z okamžiků.

Z okamžiků, které patří jen tobě.

Těš se z nich, vychutnávej si je, jak jen to  dokážeš!

Ať ti nic z toho, o čem sis myslel, že Ti patří, v tom nebrání!