Jeden člověk se při západu slunce procházel po liduprázdné pláži v Mexiku. Najednou spatřil nějakou postavu. Když přišel blíž, zjistil, že je to nějaký domorodec, který se co chvíli shýbá, zvedá něco ze země a hází to do vody. A tak pořád dokola. Když se onen člověk přiblížil ještě víc, uviděl, že domorodec sbírá hvězdice vyplavené na pláž a jednu po druhé je hází zpět do vody.
Člověk zmateně hleděl na domorodce a pak k němu přistoupil a zeptal se: "Dobrý večer příteli, copak to tu děláte?" "Házím ty hvězdice zpátky do moře. Vidíte, je odliv a uvízly na břehu. Když je nehodím zpátky, tak tu leknou." "Dobře," povídá člověk, "ale na téhle pláži musí být tisíce hvězdic. Všechny se vám určitě sebrat nepodaří. Je jich prostě moc. A víte, že se tohle pravděpodobně děje na stovkách pláží po celém pobřeží? Nemyslíte, že tím stejně nic nezměníte?"
Domorodec se usmál, sehnul se a zdvihl z písku další hvězdici. Když ji házel do moře, odpověděl: "Pro tuhle jsem to změnil!"......Jack Canfield
Pro mnoho z nás je pohodlnější rezignovat.Zdánlivá nemohoucnost a nebo marnost nás odrazuje od činnosti, náš postoj bezmocnosti se mění v postoj lhostejnosti. Kdo chce, ten něco udělá, kdo nechce, ten si vždy najde nějaký argument.
zdroj:internet