Jednou jeden vesničan energicky zabušil na těžká dubová vrata kláštera. Když bratr vrátný otevřel, vesničan se usmál a ukázal mu nádherný hrozen vína.
"Bratře vrátný", oslovil mnicha, "víš, komu chci darovat tento hrozen vína, který je nejkrásnější z celé mé vinice"Asi našemu představenému nebo nějakému otci z kláštera."
"Ne, ne. Tobě!"
"Mně?" Bratr vrátný celý zčervenal radostí."Ty ho chceš darovat mně?"
"Jistě, protože jsi  se mnou vždykcy jednal přátelsky a pokaždé jsi mi pomohl, když jsem něco potřeboval. Chci ti timhle hroznem vína udělat radost." Ta jednoduchá a ryzí radost, která se zrcadlila bratru vrátnému v očích, ozářila také vesničana.
Bratr vrátný si položil hrozen vína tak, aby na něj dobře viděl, a díval se na něj celé ráno. Byl to opravdu nádherný hrozen. A tu ho něco napadlo:" Proč bych tento hrozen nedonesl otci opatovi, abych udělal radost také jemu?"
Vzal hrozen a zaklepal u opta.
Otec opat se upřimně zaradoval. Ale vzpomněl  si, že v klášteře je jeden starý nemocný bratr, a pomyslel si:"Donesu mu hrozen, a tak se chudák trochu potěší."
Hrozen vína tedy putoval dál. Ale nezůstal dlouho v cele nemocného brata. Toho napadlo, že by ttím hroznem potěšil bratra kuchaře, který se celé dny potí u kamínek. A tak mu hrozen poslal. Ale bratr kuchař ho daroval bratru sakristiánovi, ten ho zase donesl nejmladšímu bratrovi z kláštera a ten ho dal dalšímu a ten zase dalšímu. Nakonec hozen, který putoval od bratra k bratrovi, skončil u bratra vrátného. Tak se uzavřel kruh radosti

Neměli bychom čekat, že začně někdo druhý. Měli bychom začít ten kruh radosti právě dnes. Často stačí malinká jiskřička, aby se vytvořil ohromný plamen. Stačí jiskřička dobroty a svět se začne měnit.

Láska je jediný poklad, který se násobí sdílením. Je to jediný dar, který se zvětšuje, čím víc se rozdává. Je to jediný podnik, ve kterém čím více se utratí, tím víc se vydělá. DAruj lásku, rozhazuj ji, rozšiřuj ji do čtyř světových stran, napln ji tašky, dávej ji do košů, nalej ji do sklenic a zítra jí bude daleko víc, než když jsi začal rozdávat.

 

autor: Bruno Ferrero