Mezi námi žije mnoho lidí,kteří jsou již od svého narození nějakým způsobem postiženi na svém zdraví.Tak tomu bylo,je a asi ještě dlouho bude.
Představme si nyní dva muže.Ten první muž se narodil slepý.Nikdy neměl možnost vidět východ ani západ slunce.Nikdy neviděl krásu a rozmanitost stromů,květin,zvířat,ptáků a ani nemohl ocenit pestrou škálu barev,jež jsou všude kolem nás k vidění.Nikdy nespatřil úsměv na tváři ani slzy v očích. Vše,co znal,znal jen z vyprávění a díky hmatu svých rukou.Ten muž však vnímal vůni květů a rozkvetlých stromů,vnímal zvuky kolem sebe.Slyšel tekoucí vodu v řece,šum listí,zpěv ptáků,slyšel smích a slyšel pláč,slyšel vyznání lásky,slova povzbuzení,ale slyšel i křik,urážky a nářek. Ten člověk žil v neustálé temnotě a přesto se v jeho nitru vytvářely nové a nové obrazy.Muž začal komponovat hudbu,v níž odrážel všechny své vjemy a pocity,začal veřejně koncertovat.Netrvalo dlouho a jeho hudba zasáhla srdce mnoha lidí po celém světě.Ten muž netoužil po slávě,toužil se jen sdílet o svém dojmu s druhými a něco ze sebe dávat.
Druhý muž byl od narození hluchoněmý.Nikdy nepocítil hřejivost slov "mám tě rád" a ani neměl představu o množství zvuků,tónů a melodií,které se kolem něj ozývají.Neslyšel hlasy,neslyšel zpěv,neslyšel vůbec nic.Vnímal jen tepot svého srdce a křik vlastních myšlenek.Nikdy neměl možnost popovídat si o tom,co jej trápí a z čeho má radost.Ten muž však měl dobrý zrak a tak pozoroval vše,co se kolem něj děje.Viděl přírodu a koloběh jejího života,rozmanitost fauny i flóry,viděl lidi a vztahy,které mezi sebou mají.Viděl zázrak zrození a radost nového života,viděl však i bolest umírajících a strach ze smrti.Viděl mnoho dobrého,ale viděl také mnoho zlého.Všechno,co viděl,v něm vyvolávalo spoustu pocitů a myšlenek.Začal si dělat poznámky,začal psát a po krátkém čase vydal první knížku.Ani tento muž netoužil po uznání a chvále.Toužil jenom promluvit a vyjádřit své ano ke všemu s čím souhlasil,a říci své ne všemu špatnému.Toužil komunikovat s druhými.
Možná si nyní řekneš:"díky Bohu,že jsem zdráv".Ano,je zač děkovat,ale zamysleme se trochu nad sebou.Není to tak,že i my jsme často slepí?Nejsme také někdy hluší a jindy němí?
Stači se jen pozorněji podívat kolem sebe.Všude můžeme spatřit mnoho nedostatků a spousty potřeb.Ale vidíme je opravdu?Děláme něco proto,aby se to změnilo?Nebo jsme spíše nevšímaví,lhostejní,pohodlní a bez zájmu,protože se nás to netýká.Vyjádřujeme se ke všemu,co není správné,co se nám nelíbí a co je třeba změnit,nebo radějí mlčíme?Slyšíme volání,nářek,pláč a prosby hladových,trpících,zbědovaných a potřebných?Asi ano,ale mnohdy si raději zacpeme uši,mnohdy hlas našeho ega překřičí všechno ostatní a často také uvěříme lžím o vlastní nemohoucnosti,takře nic neděláme.
Važme si svého zdraví a nedělejme ze sebe úmyslně postižené. Buďme tím,kým opravdu jsme.
zdroj:internet