Říká se, že láska je slepá. Ale je tomu skutečně tak? Ne. Ve skutečnosti na světě nic nevidí tak jasně jako láska. To, co je slepé, není láska, ale připoutanost. Připoutanost je lpění, které pochází z mylného přesvědčení, že něco či někdo je pro vaše štěstí nepostradatelný. Jste k něčemu nebo k někomu připoutáni? Myslíte, že bez nich nebudete šťastni? Sepište je všechny na kus papíru, nyní, ještě než se pustíme dál a budeme pozorovat, jak vás vlastně zaslepují.

Vezměte si nějakého politika, který sám sebe přesvědčil, že nebude šťastný, dokud nebude u moci. Jeho cesta za mocí otupí jeho citlivost až do konce jeho života. Nemá téměř čas na svou rodinu a přátele. Najednou začne všechny lidské bytosti vnímat a chovat se k nim z hlediska toho, zda pro jeho ambici představují podporu, či naopak hrozbu. A těch, kteří ho nemohou ani ohrozit, ani podpořit si prostě ani nevšimne. A je-li kromě své touhy po moci připoutaný ještě k jiným věcem, jako například k sexu či penězům, stává se ten chudák natolik vybíravým v tom, co vnímá, že se o něm téměř dá říct, že je slepý. A každý to vidí, kromě jeho samotného. To je situace, která vede k odmítnutí Mesiáše, k odmítnutí pravdy, krásy i dobra, neboť se člověk vůči nim stal slepým.

Představte si, že posloucháte orchestr, ve kterém bubny hrají tak hlasitě, že všechno ostatní přehluší. Abyste se ze symfonie dokázali těšit, je nutné umět naslouchat každému nástroji v orchestru. Abyste mohli být ve stavu zvaném láska, musíte umět vnímat jedinečnost a krásu každé věci či osoby kolem vás. Těžko můžete milovat něco, čeho si téměř ani nevšimnete; a když si všimnete jen mála bytostí a ostatní vyloučíte, to není láska, neboť láska nikoho nevylučuje, naopak, objímá veškerý život, naslouchá symfonii jako celku, nikoliv jen nějakému jednotlivému hudebnímu nástroji.

Nyní se na chvilku zastavte a pochopte, že vám předměty vašeho lpění neochuzují symfonii života o nic méně než ta politikova připoutanost k moci a obchodníkova připoutanost k penězům. A nebo se na to podívejte jinak: neustále k nám ze světa přes smysly, tkáň vašich orgánů, proudí nesmírné množství informací. Jen malá část těchto informací se dostane do vědomí. Je to jako nekonečné množství dopisů, které dostává prezident nějakého národa: jen několik málo se mu skutečně dostane do rukou. Někdo je v prezidentské kanceláři pročítá a zpracovává. Kdo rozhoduje, co se z toho všeho, co ze světa přichází, nakonec dostane až do vašeho vědomí? Tři rozhodující filtry: jedním je to, na čem lpíte, druhým jsou vaše přesvědčení a třetím je váš strach.

Předměty vašeho lpění: nevyhnutelně budete sledovat pouze to, co je podporuje či jim hrozí, a ke všemu ostatnímu budete slepí. Nebudete se zkrátka o nic jiného zajímat, tak jako se hrabivý obchodník nezajímá o nic, co by nebylo spojeno s vyděláváním peněz. Vaše přesvědčení: jen se podívejte na nějakého fanatika, který si všímá pouze toho, co potvrzuje jeho přesvědčení, a vytěsňuje všechno to, co by je mohlo ohrozit. Pak porozumíte, co vám vaše přesvědčení způsobují. A váš strach: kdybyste věděli, že budete za týden popraveni, vaše mysl by se dokonale koncentrovala pouze na to a na nic jiného.

Přesně tohle obavy a strach dělají; prostě upřou vaši pozornost jen na některé věci a ostatní ze světa úplně vyloučí. Mylně se domníváte, že vás váš strach chrání, že vaše přesvědčení z vás dělají to, co jste, a že vaše připoutání dodávají vašemu životu vzrušení a bezpečí. Nevidíte, že vlastně vytvářejí stěnu mezi vámi a symfonií života. Je samozřejmě nemožné být si v symfonii plně vědom každé noty. Ale když se váš duch od všeho oprostí a vaše smysly otevřou, začnete vnímat věci takové, jaké skutečně jsou, vytvářet skutečnost a budete uneseni harmoniemi vesmíru. Pak pochopíte, co je Bůh, neboť konečně poznáte, co je láska.

Podívejte se na to takto: vy nevidíte lidi a věci takové, jaké jsou, ale takové, jací jste vy. Chcete-li je vidět takové, jaké jsou, musíte si dávat pozor na své lpění a na strach, které to lpění vytváří. Protože když se na život podíváte zblízka, je to právě vaše lpění a strach, kdo rozhoduje o tom, čeho si všimnete a co kolem vás projde bez povšimnutí. A to, čeho si všimnete, řídí vaši pozornost. A protože váš pohled byl selektivní, znáte jen iluzorní verzi věcí a lidí kolem sebe. Čím déle žijete s touto zkreslenou verzí, tím hlouběji jste přesvědčeni, že to je jediný pravdivý obraz světa, protože vaše lpění a strach z něho vyvěrající neúnavně třídí vstupní informace způsobem, který váš obraz upevňuje. To je původ vašich přesvědčení: pevné, neměnné způsoby pohledu na skutečnost, která rozhodně není pevná a neměnná, ale naopak je v pohybu a neustále podléhá změnám.

Takže už to není skutečný svět, na co reagujete a co milujete, ale svět, který vytvořila vaše mysl. Teprve až když opustíte svá přesvědčení, a strach a lpění, které je živí, osvobodíte se od necitlivosti, která vás činí hluchými a slepými k sobě i ke světu.

 

(z knihy Cesta k lásce)