O vánočním čase na nás vleze prapodivná nálada a i ti největší tvrďáci jsou tak trochu naměkko. Nedávno jsem vyslechla příběh kamaráda, který navenek působí bezproblémově a šťastně.

Pod vlivem vánoční nostalgie mi začal vyprávět svůj životní osud a já si uvědomila, že přede mnou sedí spíš hromádka neštěstí než úspěšný mladý muž, kterému se podařilo proměnit vlastní zábavu a koníček ve výdělečnou činnost a přijít si tak na slušné peníze. Může si dovolit to, o čem se mnohým z nás ani nesní, ale šťastný není.

Z jeho na vlastní kůži prožitých proher se může poučit každý, kdo touží po hromadě majetku, a přitom zapomíná na to, že člověk nemusí být vždycky šťastný, když má plný pytel peněz.

V období teens byl rebel a věčný provokatér, který vymetal rockové kluby a život užíval plnými doušky. Na studiích však našel svou parketu. Zabýval se počítači, programováním, hrál hry a tam dostal šanci živit se nejoblíbenější zábavou. V té době také potkal svou velkou lásku, se kterou chtěl prožít celý život. Cítil, že je to ta pravá, jenže... byl tak zažraný do své práce, že si ani nevšiml, jak se mu jeho milovaná vzdaluje a jejich společné plány se pomalu vytrácí.

Neuvědomoval si, že stála celé roky při něm. Podporovala jej, dávala mu sílu i chuť do dalších bitev, byla mu inspirací snů o lepším životě pro oba. Pak ale odešla.

Vyčerpaná, slabá a neschopná další společné cesty. Tak dlouho ze sebe dávala to nejlepší, co v sobě měla, až jí došly síly. Zpátky se jí totiž vrátil jen zlomek citů, něhy, společných chvil, takže pak neměla z čeho čerpat ve chvílích nejhorších.

Pozdě si uvědomil, že za všemi zázraky v jeho životě byla láska, že všechno, čeho dosáhl, bylo díky podpoře milované dívky. Díky tomu pak pochopil největší pravdu o lidském štěstí, že člověk doopravdy nemá nic, pokud se o to nemůže podělit s milovanou osobou.

K čemu totiž je, že jste úspěšní, máte kde bydlet, možnost cestovat, prožívat úžasné zážitky, když je nemáte s kým prožít a podělit se o ně? Můžete se z nich radovat za zavřenými dveřmi, vystavovat je na odiv přátelům i cizím lidem nebo vedle člověka, kterého máte sice rádi, ale nikdy si doopravdy nebudete tak blízko, abyste měli pocit, že vám buší jedno společné srdce. Smutný fakt.

Přiznal mi, jak po tomto zjištění plakal a sliboval, že se všeho, čeho dosáhl, vzdá za kousek teplé lásky, největšího pokladu, který může člověk ve svém životě najít.

Možná jsou mezi vámi lidé, kteří ji za tak cennou nepovažují nebo pochybují, že existuje opravdová láska, pro kterou stojí za to se vzdát všeho ostatního, riskovat slzy a bolest, lézt ve tmě a doufat, že zase bude líp a vyjde slunce.

Jeho příběh nedopadl nejlíp. Osudová žena odešla a už se nevrátila. Přesto na ni nikdy nezapomene. Poučil se z chyb a doufá, že i jeho ještě někdy potká láska, ze které se tají dech. A to si piště, že si jí bude opravdu vážit!

A jaké z tohoto příběhu plyne poučení pro nás ostatní?

Pokud cítíme, že se kolem nás mihla láska, bojujme o ni jako lvi a nenechme si ji proklouznout mezi prsty. Dělejme to, co cítíme, bez ohledu na to, co by se mělo a co se sluší. Když chcete partnera políbit, chytit za ruku, pošeptat sladká slůvka, měli byste to udělat hned v tom okamžiku, kdy vás to napadne, bez ohledu, kolik je vám let a jak dlouho jste spolu. Pokud budete pořád něco oddalovat, zmizí jiskření a vztah prudce ochladne.

Pokud si přestanete povídat a nenajdete si na sebe žádný čas, oddálíte se a pomalu se zařadíte do statistik rozchodů. Pak už bude pozdě zjišťovat, co vlastně bylo příčinou. Proto tedy využijme každý den do posledního zbytku. Probouzejme se do nových začátků, radujme se z maličkostí a žijme tak, abychom byli i my a všichni kolem nás šťastní.

 

Převzato z tisku