Blog

Fatima, kdo z nás by neznal toto slavné poutní místo ležící na území Portugalska, ve kterém se zjevila Panna Maria 3 malým pasáčkům. Letošní rok oslavilo toto poutní místo 100 let od zjevení Panny Marie. Právě oslava stoletého výročí zjevení byla jedním z mnoha důvodů proč se na toto místo vypravila i skupina 120 cyklopoutníků ze všech koutů České republiky. Otočme tedy pomyslně pár listů kalendáře a společně se vraťme na datum 31. 7. 2017. Ve večerních hodinách tohoto dne vyjely celkem 3 autobusy z Uherského Brodu. Za každým autobusem byl zapojen zvlášť přívěs, ve kterém byla uložena kola. Po unavujícím cestování v autobuse jsme po dvou dnech úspěšně dorazili do španělské vesnice Vega de Valcarce, kde nás čekal vlídné přijetí a také nocleh, který řada z nás ocenila. Pro úplnost jen dodávám, že veškeré naše ubytování bylo po různých stadionech, sportovních halách a školách. Vesnice byla zároveň i naší startovacím bodem naší cyklopoutě.

Následující den po snídani, jenž probíhala na blízkém prostranství, jsme nachystali svá kola, rozdělili se do skupinek a následně se vydali svou první poutnickou etapu. Rozdělení do menších skupinek bylo důležité především z praktického pohledu. Každý cyklista byl totiž různě fyzicky zdatný a svou podstatnou roli sehrál i věk cyklistů. Samotná etapa měřila 95 km a byla trasou s největším převýšením. Převýšení činilo 2134 m. Cíl etapy byl ve městě Portomarín. Dá se tedy říct, že hned první etapa prověřila naši fyzickou zdatnost a vytrvalost. Nebyl to vůbec lehký úkol zdolat tak náročnou trasu – náročné výstupy do kopců se střídali s prudkými sjezdy z vysokohorských pahorků. Zároveň si každý z nás mohl uvědomit, že trasy podobného charakteru budeme muset zdolávat i ve zbývajících dnech.Po náročné a vysilující jízdě na kole jsme do města Portomarín dorazili až kolem 19 hodiny. Vysíleni a unaveni jsme s radostí přijali večeři, kterou pro nás nachystali kuchaři, kteří s námi jeli na cyklopouť. Nezbývá nic jiného než si pořádně odpočinout a nabrat síly do dalšího nového dne.

Následující den (5.8.2017) po brzkém ranním vstávání zahajujeme druhou etapu naší pouti. Etapa tentokrát směřuje do známého poutnického místa Santiago de Compostela. Čeká nás 98 km dlouhá trasa, z niž bude činit 40 km jízda do kopců. Opět vše napovídá skutečnosti, že ani zdolání této v pořadí druhé poutnické etapy nebude lehké.

Začínám si moc dobře uvědomovat, že slovo pouť souvisí se slovem putovat, tzn. na své cestě vytrvat, potkávat druhé lidi a v případě potřeby jim nabídnout pomocnou ruku. Ano, i toto souvisí s naší cyklopouti. S odhodláním tedy znovu nasedáme na svá kola a po konzultaci s kolegyní Věrkou se přidáváme ke skupince, v níž byl rovněž i kněz Petr Utíkal. Dopolední jízdu na kole nám hodně znepříjemňovalo drobné mrholení a teplota pouhých 13°C. Bohužel i s takovými nepříjemnými klimatickými podmínkami jsme se museli potýkat, avšak naše touha a odhodlání nás hnali stále kupředu. Naštěstí v odpoledních hodinách mrholení ustalo, nízká teplota však stále přetrvávala. Důležité je také zmínit, že na nepravidelných přestávkách jsme se společně s dalšími členy naší skupinky modlily desátky růžence, které následně bylo zakončeno požehnáním kněze Petra Utíkala.

Byla to právě modlitba, jenž umocňovala naši poutnickou cestu na kolech. Na pokraji svých fyzických sil jsme do cíle druhé poutnické etapy dorazili až ve večerních hodinách. V myšlenkách jen přemýšlím co nás čeká zítra? Bude to opět dlouhá a náročná trasa? Ze zvědavosti nahlížím do složky s mapami a zjišťuji, že následující den bude ve 12 hod. mše v katedrále, jenž je dominantou poutního místa Santiaga de Compostely. (Nutno je ještě zmínit že naše ubytování bylo tak cca 10 km od samotné katedrály). Dále bude naše putování pokračovat do města Pontavedra, ležící poblíž Antlantického oceánu, vzdáleného 67 km, s převýšením 1153 m a do kopce nás čekalo celkem 26 km. Přesuňme se tedy pomalu do dalšího dne 6.8.2017. Ráno nás vítá krásné prosluněné počasí.

Po krátké a vydatné snídani se vydáváme na slavnostní mši do katedrály. Po příjezdu ke katedrále jsme ohromeni velkým počtem poutníků různých národností a kultur. Vzhledem k tomu, že před katedrálou byla několik set metrů dlouhá řada poutníků, kteří rovněž mířili na mši, tak řadě z nás se bohužel nepodařilo zúčastnit se mši v katedrále. Na druhou stranu však byla i řad těch, kteří se slavnostní mše zúčastnili a z návštěvy katedrály si odnesli nezapomenutelný a nevšední zážitek.

V Santiagu de Compostele jsme rovněž obdrželi diplom, který byl důkazem naší poutnické cesty a zvládnutí 200 km vzdálenosti na kole, která je podmínkou pro získání diplomu. Po slavnostní mši a následném obědě nasedáme opět na sedadla svých kol a v čele s knězem Petrem Utíkalem vyráží naše skupinka do další zajímavé destinace, a to města Pontevedra Slunce se ukazuje ve své plné síle a velmi teplé počasí nás doprovází až do cíle naší třetí etapy. Do finiše této etapy dorazila naše cyklistická skupinka téměř mezi posledními. Radostí bylo vidět úsměv na tvářích dalších cyklopoutníků, kteří nás vítali v cíli. Po náročném zdolání vysokohorských vrcholků nechyběla ani zasloužená večeře. Čas postupně plyne dál a my se dostáváme do poloviny našich cyklistických etap.

A co nás dále čeká? Další v pořadí již 4. etapou je cesta z Pontevedra do města Ponte de Lima. Tato etapa byla výjimečná tím, že ve městě Ponte de Lima je časový posun o hodinu zpět. S ohledem na vzdálenost nás čekala opět náročná trasa, a to v délce 95 km, se stoupáním 2062m. Celou cestu nás doprovázelo krásné slunné počasí. Do cíle jsme dorazili až v pozdních nočních hodinách.

Po dosažení cíle etapy zjišťuji, že s přibývajícím počtem ujetých kilometrů a s ubývajícím počtem dní zbývajících do konce naší cyklopouti se zvyšuje počet zraněných lidí. Nechyběly zlomeniny, řezné rány, pohmožděniny a modřiny. I takovou oběť museli přinést někteří cyklopoutníci. Odpočinek do další poutnické etapy je tedy zcela na místě, sám si totiž uvědomuji, že bych nerad rozšířil řadu poraněných lidí. Následujícího dne ihned po snídani vyrážíme z Ponte de Lima do města Porto. Vzdálenost této trasy činí 95 km, se stoupáním 1109 m. Jak jistě všichni víte, tak město Porto je především proslaveno kvalitním vínem, které je známé téměř po celém světě. Tudíž i řada z nás se těšila na cíl této etapy doplněnou ochutnávkou lahodného portského vína a místních specialit. Trasa byla velmi podobná s etapami, které jsme již absolvovali v uplynulých dnech. Do cíle etapy naše skupinka opět přijela v pozdních večerních hodinách, což u naší skupinky nebylo žádný překvapením J. V současné době se tedy nacházíme v Portu a zítra nás čeká den volna.

Následující den (9.8.2017) na čas odkládáme svá kola a užíváme si volného dne. Při procházkách Portem obdivujeme krásu tohoto malebného města a nepohrdnuli jsme ani ochutnávkou místních specialit. Řada z nás využila tohoto dne k nákupu suvenýrů, a to i včetně kvalitních vín. Tento den velmi rychle uběhl a pomalu se schyluje k večeru. Nezbývá než den volna doplnit spánkem, abychom byli zcela připraveni do dalšího dne, kdy budeme opět muset usednout na svá kola. A kam tentokrát povede naše cesta?

Z překrásného města Porto budeme putovat do města Aveiro. Vypadá, že po zdolávání krkolomných kopců nás konečně čeká velmi příjemná 81 km dlouhá trasa. Je to jen 27 km do kopce a 722 m stoupání. Ráno nás budíčkem probudil kněz Petr Utíkal, který za kytarového doprovodu zpíval píseň „Toto je den, který dal nám Pán“. Jak krásná a přitom tematická je tato píseň v souvislosti s naší poutnickou cestou. Posnídáme, nachystáme svá kola a opět vyrážíme na další poutnickou etapu. Naštěstí se naše domněnka potvrdila a trasa byla velmi příjemná, jen s velmi mírným převýšením, tak jak bylo uvedeno na mapě. Tato, dá se říct relaxační, projížďka vyhovovala mnohým cyklopoutníkům. Navíc část trasy vedlo lesem, což bylo krásným zpříjemněním vzhledem k tomu, že byl velmi teplý letní den. Při zdolávání této etapy jsme rovněž zavítali i do města Ovar, jenž je označováno jako barvité město. Při návštěvě místního kostela jsme obdivovali jeho krásu.

Byla to především velká pestrost a kombinace barev, které zdobily kostel. Jednotlivé obrazy na kostele, ale také i v něm byly poskládány z kachliček. Naše obdivování místního kostela jsme zakončili společnou fotografií a následně desátkem růžence, který jsme se pomodlili v kostele. Po chvilce odpočinku pokračujeme dále po trase směřující do Aveira. Tentokrát přijíždíme už kolem 18 hodiny, což je pro naši skupinku úspěch J. Je až neuvěřitelné, jak ten čas rychle ubíhá.

Naše putování bude pokračovat následující den z Aveira do města Coimbra. Přijde mi to až neuvěřitelné co vše jsme s boží pomocí zvládli. Zároveň to je předposlední etapa našeho putování na kolech. Se stoupajícím počtem ujetých kilometrů a s přibývající únavou jde o to více vidět sounáležitost naší cyklistické skupinky. Člověk si tak ještě více začal uvědomovat, jak je důležitá vzájemná podpora a pomoc ve chvílích, kdy se druhý člověk dostal na dno svých fyzických sil, už nemohl dál a přes veškeré své odhodlání a snahu přesto pokračoval, aby dosáhl onoho cíle cyklopouti poutnického místa Fatimy. Možná si řada z Vás položí otázku, o jaký počet kilometrů se bude jednat v případě této etapy? Vzdálenost z Aveira do Coimbry je 61 km, se stoupáním 657 m. Následující ráno je krásné slunné počasí a vše nasvědčuje tomu, že zvládnutí kopcovitého terénu v takovém teplém počasí bude asi i trochu problémem, ale věříme, že to všichni zvládneme. Tak jako každé ráno, tak i tento den hned po snídani vyrážíme na zdolání této dlouhé etapy.

Trasu však narušily požáry, které byly v blízkém okolí. Byli jsme tak nuceni mírně se odklonit z plánované trasy do svého cíle přijet po objízdné trase. Pohled na vypálené lesy a mraky kouře v mnohých z nás vzbuzovali obavu a strach. Byl cítit zápach a všude po okolí se vznášeli částice jemného prachu. V takovém prostředí se i hůře dýchalo, což nám trošku ztěžovalo naše putování, ale ve své cestě pokračujeme dále, a to až do cílového města, které nese název Coimbra. Předposlední etapa cyklopouti je tedy už pro nás minulostí. Zážitky z nepříjemných okamžiků spojenými s požáry si spousta cyklopoutníků vzájemně sdělovala mezi sebou ještě i v samotném cíli dnešní etapy.

Avšak ani tento nevšední zážitek nás nesmí odradit od našeho cyklistického putování. Zbývá nám už jen posledních 95 km! To už musíme nějak zvládnout i přes určité fyzické vyčerpání a únavu, které tížilo spoustu z nás. Cíl je téměř na dosah J Proto ke spánku uleháme dříve abychom nabrali dostatek sil na závěrečný den našich cyklistických etap. Poslední den zahajujeme ranním brzkým vstáváním. Čeká nás 95 km dlouhá etapa, během které pojedeme 40 km do kopce. Celkové stoupání činí 1436 m. Už teď je více než jasné, že zdolání této etapy bude po fyzické stránce náročné. Před výjezdem na kolech se ještě lehce posilníme snídaní, kterou nachystali kuchaři, a poté již vyjíždíme na svoji poslední cyklistickou etapu.

Cesta ubíhala pomalu. Kopce které jsme, museli zdolávat se postupně stupňovaly a byly čím dál větší. Horký letní den přispěl k tomu, že nám postupně docházely síly, ke zdolání této etapy, stále to však nevzdáváme a s přestávkami, které doplňujeme modlitbami desátků růžence, pokračujeme dále vstříc poutnímu místu Fatima. Unaveni přijíždíme do Fatimy v pozdních odpoledních hodinách. Ano, zvládli jsme to a poslední meta etap byla splněn. Naše ubytování ve Fatimě je vzdáleno celkem 5 km od samotného poutního místa. Na závěr už nás čeká jen program na poutním místě Fatimy. V 19 hodin odjíždíme na růžencovou pobožnost, jenž bude zakončena průvodem se svíčkami. Po ní bude poté následovat mše svatá.

Po příjezdu na samotné poutní místo mě naplnila obrovská vnitřní radost. Spolu s námi se na tomto místě pohybuje i spousta dalších poutníků a nádvoří poutního místa je téměř zaplněno. Růženec a následný průvod se svíčkami ve mně zanechal opravdu velmi silný a nezapomenutelný zážitek. Kvůli únavě jsem však již nebyl účastníkem mše svaté, která se následně konala. Následující den, tj. v neděli (13.8.) ve 12 hod. byla na témže místě sloužena slavnostní mše svatá. Zde byla jedinečná možnost, abychom tuto mši svatou obětovali za naše úmysly, se kterými jsme na cyklopouti jeli a plně vše odevzdali do náručí naší boží Matky Panny Marie.