Asi jen málokdo z nás by neznal tyto horské masivy, které se tyčí v krásné krajině severní Itálie. Obraťme pomyslně pár listů kalendáře, tak abychom se společně dostali na datum 1. 7. 2023 a trošku zavzpomínejme na poutnický zájezd, který organizovala zlínská farnost. Tohoto dne bylo sluncem prozářené sobotní ráno a kousek od kostela sv. Filipa a Jakuba ve Zlíně se pomaličku seskupovali lidé, kteří se chystali na poutní zájezd do Dolomity, konkrétně do pastoračního domu Velehrad, který se nachází ve svatém Martinu.

 

Samozřejmě pro mě samotného byla většina lidí neznámých a tak jsem byl plný očekávání a také trošku obav, jak mě tito lidé mezi sebe přijmou. Za nedlouho byl přistaven i autobus, do kterého jsme postupně nasedli (samozřejmě dle předem připraveného zasedacího pořádku). Nastala 7 hodina ranní a autobus s poutníky započal svou cestu do Dolomit. Po hodině  cestování v autobuse, k nám v Brně ještě přistoupila menší skupina, která ještě doplnila volná místa v našem autobuse.

A teď nám již nic nebránilo absolvovat téměř 12 hodinové putování autobusem do naší destinace. Byla to cesta zdlouhavá a náročná, ale nakonec jsme do cíle svého autobusového putování dorazili kolem 7 hodiny večerní. Již u vystupování z autobusu nás velmi nadšeně a vřele vítal kněz Martin Sekanina, který je knězem a zároveň i ředitelem pastoračního domu a rovněž jsme byli ohromeni krásou okolní přírody.

 

Následně nastal proces vykládávání věcí z autobusu. Kromě svých osobních krosen, batohu a kufrů bylo nutné z autobusu vyložit i 32 banánových krabic plných jídla. Samozřejmě kdo mohl tak se velmi ochotně do tohoto procesu zapojil, a tak to netrvalo, ani tak dlouho a veškeré zavazadla, byla z autobusu vyložena. Následně jsme byli rozděleni a ubytování do jednotlivých pokojů. Postupně jsem se také seznámil se spolubydlícími na pokoji. Vzhled k tomu, že čas rychle ubíhal, tak jsme se již postupně uchýlili ke spánku s očekáváním, že další den již vyrazíme na první společnou túru do alpských pahorků.

 

Následujících 5 dní nás čekala řada zajímavých tras. Pro více odvážné jedince byla připravena i možnost výstupu pomocí tzv. ferat. Na výběr bylo vždy  ze 2-3 tras, které byly odlišné z pohledu výškového stoupání, vzdálenosti a také z časového pohledu. Každý si tak sám mohl zvolit trasu, která mu nejvíce vyhovovala pohledu fyzické zdatnosti a časové horizontu. Při vystupování do horských vrcholků či následném sestupování z nich měl možnost každý z nás alespoň na čas zapomenout na své starosti, pracovní povinnosti a další problémy, které člověka mohli tížit.

 

 

Při zdolávání tras jsem si sám kolikrát uvědomoval, jak takové putování se dá přirovnat i k našemu životu. Každý ve svém životě si neseme nějaké své kříže a musíme zvládat i řadu překážek, která nám život sám přináší, někdy je to zvládání lehčí a někdy těžší. V řadě případů hledáme tu správnou životní cestu a do slovo hodně záleží, kam člověk šlápne (ne vždy se totiž můžeme vrátit zpět). Občas se člověk také dostává do situace, že neví jak se má rozhodnou a jakou variantu má zvolit. Právě o to více je nutné věřit a odevzdávat své starosti (ale i radosti) Bohu, který nám dokáže být nápomocen v našich trápení. 

 

Při pobytu v pastoračním domě Velehrad samozřejmě nechyběli ani společné mše, možnost zpovědi a také se zde uskutečnil krásný večer chvál.

 

Samotný týden našeho společného pobytu v Dolomitech uběhnul velmi rychle a člověk si až následně uvědomil, jak krásné a obohacují, byly společné okamžiky strávené ve společenství lidí, kteří mě obklopovali každý den. Po dobu pobytu se utvářela nová přátelství a nechyběli ani společné chvíle např.  u deskových her či sklenky dobrého vína, popř. i jiných lehce alkoholických produktů domácí výroby, např. ořechovky :-)

 

A nakonec už nezbývá nic jiného než všem poděkovat z úžasnou atmosféru pobytu v Dolomitech, protože si myslím, že každý z nás byl jedinečnou součástí tohoto skvělého kolektivu lidí, kteří si dokázali navzájem pomáhat a zároveň se vzájemně respektovat.

 

DĚKUJI