Otec jedné velmi bohaté  rodiny vzal jednou svého syna na venkov, aby mu ukázal, v jaké bídě někteří lidé žijí.  Pár dní a nocí strávili na jednom malém hospodářství, kde žila pomněrně chudá rodina. 

Když se vraceli domů zeptal se otec syna jak se mu líbil výlet. ,,To bylo úžasné, tatínku!“ ,,Viděl jsi, v jaké bídě žijí ?“, ptá se otec. ,,Viděl.“ ,,Tak mi řekni, čemu jsi se na tomto výletě naučil?“ A syn mu odpověděl: Viděl jsem,že my máme jednoho psa a oni mají tři . My máme bazén do půlky zahrady a oni potok, který nikde nekončí.     

 My sme si koupili do záhrady světla  a jim v noci svítí hvězdy. My máme verandu až k přední zahrádce a jim patří celý horizont.


My máme malý pozemek a oni mají pole, kde nedohlédneš na jejich konec. My máme sluhy, kteří nás obsluhují, ale oni slouží druhým.


My si potraviny  kupujeme, oni si pěstují vlastní potraviny. Náš pozemek je obehnaný  plotem, je ochraňují přátelé."


Tátu to úplně umlčelo. A potom syn dodal: „Tati, děkuji ti, že jsi mi ukázal, jak jsme chudí.“               

Není to pěkné, když se člověk dokáže podívat na mnohé věci z nadhledu ? 

Toto porovnání nás nutí k zamyšlení nad tím, co by se stalo, kdyby jsme dokázali být vděční za to, co máme a nedělali si starosti kvůli tomu, co nemáme !

Važme si všeho, co máme a zvlášť si važme  svých přátel.

zdroj: internet