Děkuji, Možná by si řada z vás položila otázku proč právě děkuji těmto lidem ? Nestálo by třeba za to napsat každému kdo čte tento článek slovo děkuji.

Výše uvedeným lidem děkuji za to, že jsem je mohl poznat. Ač takových lidí je celá řada, tak jsem vybral právě tyto 4 lidi, protože tito lidé mě také ve velmi krátkém intervalu opustili.

Jsem rád za to že právě oni mě mohli obohatit o další cenné životní zkušenosti. A také za to že jsem si uvědomil, že každý člověk má svoji hodnotu, a vůbec nezaleží na tom jaký je, zkrátka každý člověk v našem životě má určitý smysl. Za rozkol, který mezi námi nastal můžu z větší části já sám. Bohužel jsem se v danou chvíli nedíval na štěstí a radost druhých lidí, ale jen sám na sebe. Vím, že to byla chyba, i když jsem se za to vše omluvil, tito lidé mi možná  dosud neodpustili, možná už jim ani nestojím za to aby mi řekli ahoj, jak se máš ?

Jak se říká 1 vteřina stačí abychom se do někoho zamilovali, 1 minuta abychom si někoho oblíbili, avšak celý život nestačí na to abychom na někoho zapomněli. Sám poznávám, že vše co se děje, i každá  sebemenší událost má svůj smysl, mnohdy to sami necháme proč se tak děje a proč zrovna mě se stane taková událost že se např. s někým rozejdu, nebo se mi nepovede to nebo ono.

Ale vše má svůj důvod i smysl.  V životě procházíme různými zkouškami, které nás obohacují adodávají nám sílu do dalších dnů. Životní cesta je jako cesta růžence, po mnoha prohrách a zklamáních přichází radost i úspěch, ale vše má svůj čas. Čas který nikdo neovlivní a všem plyne stejnou měrou.

Mnohdy se zamýšlím nad tím jaký mám od Boha úkol. Jakou správnou cestou se mám vydat. Mnohdy se mi stává že moje životní cesta se rozdvojuje a já stojím před rozhodnutím kterou další cestou budu pokračovat a zda ta cesta je správná. Jediný Bůh nás dokáže správně vést a ukazovat nám tu správnou cestu.

Cestu naděje víry a lásky. Jak krátká slova to jsou a přesto za nimi stojí obrovská síla. Síla, která nás dokáže povzbuzovat a hnát  stále vpřed. Přeci jen naděje víra a láska jsou věci, které nikdy neumírají.

Zatím nevím k čemu mě Bůh v životě povolá ale jedno vím jistě. Pokud budu moci tak chci druhým lidem určitým způsobem pomáhat. Ať už to bude dobrým skutkem nebo jen slovem povzbuzení. Největší odměnou pak pro mě je, když se druhému člověku něco povede a já vidím úsměv na druhé tváři. To je opravdu k nezaplacení.

Možná jednou budu starým člověkem, který bude nemohoucí, ale budu žít s pocit že jsem v životě pomohl lidem které jsem potkal a alespoň na chvíli jsem je učinil štastnými.