Při přečtení názvu tohoto článku možná řadu z vás napadne, proč by měl být poklad ukryt v nádobě hliněné? Vždyť by bylo snadné, aby se pak k pokladu někdo dostal a získal ho sám pro sebe. Opravdovým pokladem však není majetek, který jsme získali, či peníze, které jsme si vydělali, ale je to naše víra v Boha. Každý víme, že víra je určitá dar, který by měl člověk sám v sobě rozvíjet a také Bohu umět naslouchat, ale bohužel je i řada lidí, kteří víru berou jakou součást svého všedního dne. Modlitba či nedělní mše svatá je pro ně jen určitým zvykem…bez toho aniž by dokázali vnímat hodnotu okamžiku, kdy se modlí nebo kdy se účastní mše svaté…. Mnohdy mi přijde, že víra u některých lidí v dnešním světě je spíše jen jakousi vizitkou a ničím jiným. Víra není jen o tom, že člověk řekne, ano já chodím do kostela, ale víra je především o tom jak člověk dokáže na své okolí působit a šířit víru kolem sebe. Někdy stačí jen málo,aby se člověk o víry oprostil a poté se oddával pouze světským věcem. Věcem, které přináší blahobyt a spokojenost. Proto je také víra přirovnávána k pokladu v nádobě hliněné. Je člověk, který staví svůj život na světských věcech skutečně šťastným, když se jeho život opírá jen o věci, které jsou pomíjející…? Myslím si, že ne..ne nadarmo se říká bez božího požehnání marné lidské namáhání. Člověk, který je bohatý a úspěšný může jednoho dne skončit na mezině a čím pak bude naplněn jeho život, když to není víra v Boha ? Víra v Boha by měla být základním životním pilířem každého z nás. Pilířem, o který se člověk v životě opře. Pokud člověk žije svůj život bez víry tak jeho život se dá přirovnat k vyschlé studni, které kolem sebe nedokáže šířit život, protože nedokáže nabídnout životně důležitou vodu. A tak to je i s vírou. Každý člověk by měl žít z víry kterou má a tuto víru dále kolem sebe šířit.