Jak blízká a přesto tak vzdálená jsou slova, která jsou uvedena v názvu tohoto článku. Slova která dokáží vyvolat pocit radosti a štěstí, ale také pocit zklamání a smutku. Jejich význam je tak velký že lidi, dokáže určitým způsobem spojovat a také rozdělovat. Jak velká je však hranice mezi těmito dvěma slovy ? Podle mě je tato hranice jen velmi úzká. Dovolil bych si i říct, že v některých případech se může jednat o velmi tenký led. Mnohdy totiž stačí jen velmi málo, abychom se do člověka, kterého máme radi zamilovali. Pak nám setkání s tímto člověkem dokáže rozbušit srdce, dodat jiskru očím a úsměv na tvář.

Co s tím, když nás dotyčný dokáže brát jen jako dobrého kamaráda či kamarádku. ? Opravdu je mezilidská láska tak krutá ? 

Láska je krásná, když je vzájemná, láska bolí když je neopětovaná, ale bez lásky bychom nezjistili že máme city a nepochopili bychom že nejsme na světě sami, ale jsou tu i ostatní

Jak silné jsou naše city a přesto tyto city nedostávají žádnou odezvu. Je to jak kdybychom měli plnou náruč růží, které jsou velmi krásné a voňavé. Vzhledem k tomu, že růže nedostávají vláhu tak se jejich krása a vůně postupem času vytrácí, až nakonec růže zcela uvadajíí. A tak je to i s naší zamilovaností. Můžeme být poblázněni a zamilovani do dotyčného, člověk, ale pokud ten dotyčný k nám rovněž necití zamilovanost tak naše city postupem času uvadají právě tak jako růže. Jednou se pro nás dotyčný člověk stane opět jen skvělým kamarádem.